Vytrvalý keř s dlouhými polehavými větvemi je hustě prorostlý trny a má fialovočerné sladké plody, které dozrávají od konce léta do podzimu. Ostružiny obsahují kromě organických kyselin a vitaminů také hořčík, vápník, fosfor, draslík, železo, měď, mangan a další velmi cenné látky. Z ostružin, které nestihneme sníst čerstvé, vaříme džem, marmeládu, rosol, šťávu nebo chutné víno. Pro léčivé čaje se sbírají mladé listy, obsahující třísloviny, organické kyseliny a vitamin C. Ostružiník působí svíravě, protizánětlivě, upravuje poruchy trávení. Listy jsou součástí čajů doporučovaných i při střevních a žaludečních potížích, ale také při kašli a nachlazení. Odvar z listů je vhodný ke kloktání a k omývaní drobných ranek a kožních vyrážek. Listy se fermentují a používají ve směsi s jahodníkem a maliníkem. ©

Tato vytrvalá bylina roste jako plevel v úrodných půdách, v zahradách i na rumištích. Merlík se dá stejně jako lebeda zahradní, která je příbuzná velmi dobře využít jako zelenina. Mladé listy lze přidávat syrové na másle jako brokolici, silné stonky jako chřest. Merlík obsahuje mnoho minerálních látek – vápník, hořčík, ale i draslík, fosfor a železo, také množství vitaminu C a B a provitamin A. Má méně kyseliny šťavelové než špenát. Používání této byliny v kuchyni může zpestřit váš jarně letní jídelníček. ©

Tato vytrvalá rostlina z čeledi hluchavkovitých, tvořící keříky vysoké až 80 cm, patří ve světě léčivých bylin ke klasice. Obsahuje silice, třísloviny, hořčiny, sliz, pryskyřice a vitaminy, je bohatá i na minerální látky. Pro léčení se užívá nať, která má příjemnou, sladce citronově kořenitou vůni. Meduňka se přidává do dětských čajových směsí, nervových a žaludečních čajů. Působí proti nadýmání, křečím, osvědčila se i při nachlazení a chřipce. Dává se i do uklidňujících koupelí, nálev se používá k mytí mastných vlasů a k napařování obličeje. Využíváme ji všude tam, kde bychom použili citronovou kůru. Čerstvé listy meduňky jsou nenahraditelnou zelenou ozdobou sladkých dezertů, ovocných pokrmů, salátů i limonád. Neměla by chybět v žádné zahrádce. Její pěstování není náročné, má ráda slunnou polohu, roste i v chudších půdách. Semena klíčí pomalu, rostlinka ale brzy vytvoří mohutný trs. Lze ji množit i dělením, v létě stonkovými řízky. Na zimu ji raději přikryjeme chvojím, tak ji ochráníme před mrazíky. Sklizeň zelených natí provádíme 2x i 3x za rok vždy před květem. Zavěšujeme ji ve svazcích na teplé stinné místo. Sušené listy zdrhneme, ale nedrolíme. ©

Máta je oblíbenou, vysoce ceněnou léčivou vytrvalou bylinou. Miluje vlhko a dobrou humózní půdu, roste v mokřinách, kolem potoků a na vlhkých loukách. Vyskytuje se v mnoha druzích, které vždy silně voní a chutnají po mentolu. Rostlina se rychle rozrůstá, množí se dělením trsů a hlavně podzemními oddenky. Zajistíme-li pravidelnou zálivku, lze mátu pěstovat i na balkoně či v bytě. Sklízíme listy a vrcholové výhonky, sušíme je v suchu a na tmavém místě zavěšené nebo rozprostřené na papíru v tenké vrstvě. Mátu lze i zmrazit. Obsahuje velké množství silic, flavonoidy a třísloviny, je velmi účinná proti nadýmání, žaludeční nevolnosti, střevním potížím, tlumí křeče zažívacího traktu a bolesti hlavy. Vdechování kapek mátového oleje pomáhá k uvolnění nosu při silné rýmě a nachlazení, mátový olej je účinný i při masážích ztuhlých a bolavých svalů. Velký význam má i pro kosmetický průmysl – přidává se do zubních past a masážních přípravků, prodává se i samotná mátová silice, která je nezbytnou složkou větrových bonbonů a mentolových žvýkaček. Mátu používáme i v kuchyni na vaření léčivého čaje, do likérů a punčů, o ovocných salátů, do rajské šťávy, míchaných nápojů, při grilování. ©

Vytrvalá bylinka vytváří v květnu ve stinných bukových lesích nádherné koberce světlezelených lístečků a něžných bílých květů. Je zajímavé, že za několik měsíců po ní na stejných místech není ani památky. Zazelená se až zase na jaře. Před rozkvětem ostříháme opatrně abychom nezničili mělce kořenící rostliny – nať s přeslenovitě rostoucími listy. Mařinka začne silně vonět až při sušení, kde se uvolňuje kumarin, který je v ní obsažený a jenž má v malém množství uklidňující účinky (Pozor ve větším množství může škodit). Užívá se v čajových směsích při nespavosti, podrážděnosti a nervovém vypětí i jako močopudný prostředek proti zánětům a křečím. Mařinku nikdy neužívejte k léčení bez konzultace s lékařem! Můžete z ní však připravit lahodné májové víno, věneček z kvetoucích lodyh, anebo můžete sušenou bylinku se sladkou sennou vůní přimíchat do směsi potpourri, kde působí i jako fixativ vůní ostatních bylin a koření. ©

Dvouletá bylina vytváří až 2 m pruty, které ve druhém roce zdřevnatí a nesou sladké, voňavé plody. (Maliník se velmi rychle rozmnožuje podzemními oddenky, které vytvářejí hustý kořenový systém). Vysazuje se na podzim a v dalším roce přináší první plody. Maliny dozrávají podle polohy od června do srpna. Některé zahradní velkoplodé odrůdy remontují a přinášejí druhou úrodu na podzim. Zralé plody příliš dlouho nevydrží, jsou však zdravé obsahují mnoho vitaminů, organických kyselin, flavonoidy, třísloviny, cukry, pektiny, vápník, draslík, hořčík, fosfor, železo, měď. Pomáhají při léčbě jaterních a ledvinových chorob a vzhledem k obsahu kyseliny salicylové i při horečce. Plané maliny mají vyšší obsah účinných látek a pro organismus jsou cennější. Jako léčivá droga se používají i listy – sbírají se v době květu rostliny, suší se nebo fermentují (jako náhražka černých čajů spolu s listy jahodníků a ostružiníku). Využívají se v čajových směsích při léčení nemocí z nachlazení a onemocnění močových cest. Pro svou chuť a vůni jsou oblíbenou součástí rodinných bylinkových čajů. ©

I táto škodná v pěstěném trávníku či na záhonech je léčivou rostlinnou (drogou je sušený kořen). Její listy se využívají jako časně jarní salátová zelenina nebo dušená příloha k masitým pokrmům. Z květů se připravuje lahodný med nebo osvěžující limonáda. Nať vyšlechtěných odrůd pampelíšky se do specializovaných obchodů celoročně dováži jako lahůdkové salátová zelenina. Je však na naše běžné poměry drahá. Vyplatí se proto vyhlédnout si na podzim ve svém okolí několik silných rostlin, přikrýt je před příchodem mrazů vyšší neprůhlednou nádobou a zjara sklízet bělené křehké listy chuťově podobné čekance na pikantní salát. ©

Zahrádkáři ji znají pouze jako neobyčejně houževnatý plevel, pro farmaceuty je nenahraditelnou léčivkou, kulinářští ji řadí někam mezi typicky předjarní koření a zeleninu. Skýtá nejranější z nejvydatnější přirozený zdroj vitaminů, chlorofylu i nerostných látek, především křemníku. Jako koření se používají mladé lístky do nádivek – hlavně do velikonoční hlavičky – zeleninových polévek a příloh, samostatně se upravuje jako špenát, od něhož je prakticky k nerozeznání (chuť se zjemní přidáním mléka). Je také nedílnou součástí ozdravených kůr a čajů. Ale zde pozor – bez konzultace s lékařem se nesmí dlouhodobě užívat! Listy kopřiv se před úpravou spaří, aby zmizela palčivost. ©

Také libeček se řadí mezi léčivky, podporuje činnost srdce, jater i zažívání. Jako koření se používají listy podobné celeru a chuti připomínající maggi. Přidávají se čerstvé či sušené do polévek, omáček s masovým základem, karbanátků, nádivek, rajčatového salátů a k dušeným masům. Do pokrmů dáváme jen několik lístků, protože libeček je velmi aromatický. Můžeme jej v tomto období pouze přirychlit na podzim odkopneme z trsu část se 2 puky, vsadíme ji do velké nádoby a až do začátku ledna ji necháme ve chladném sklepě. Pak ji přeneseme na teplé a světlé místo a udržujeme zem vlhkou, ale nepřemokřenou. Nať rychle vyraší a odrůstá. ©

Nejen aromatické koření, ale i léčivá rostlina, která mívala v zahrádkách své stálé místo. Účinky rostliny příjemně vonící po citronu znali už v antice. Čerstvá či sušená se využívá všude tam, kam se dává citronová kůra: k dochucení mas, omáček, salátů, nálevů, čajů, koktejlů, octů, majonéz, dezertů či jogurtů. Lístky se nesmí tepelně upravovat, protože ztrácejí chuť i vůní. Postavíme-li na podzim odkopek meduňky v květináči na teplé a světlé místo a přiměřeně ho zaléváme, budeme mít k dispozici čerstvou meduňku až do jara. ©